Produktivita. Proč ji vědomě snižujeme?

Peter přišel na trénink o Agile s konstruktivním pesimismem. Jak se později vyjádřil, očekával další „nalévárnu“ slibů a přání managementu. A když v seznamu spatřil položku „Zvýšit produktivitu“, hned věděl, že je zle.

Ne proto, že by se bál pracovat produktivněji. Jen toho už měl plné zuby. Protože pracuje na doraz. Nejen on, ale všichni v týmu. Všichni ve firmě. Od prvního po třinácté patro.

Z práce pravidelně odchází večer v 19:00 s pocitem viny, že tak brzy opouští loď s kolegy. Obdivoval jsem ho pro jeho pocit sounáležitosti. To ‚časné‘ odcházení domů ho mrzelo, ale tělo to jednoduše po 12hodinové šichtě už několik měsíců po sobě nezvládalo. A do toho přišlo nějaké školení a zavádění Agile, přičemž jedním z cílů je produktivita. Bylo jasné, že mělčina je na obzoru.

Produktivita. Díky Agile?

Tak jako vždy, i nyní jsem ozřejmoval klíčové rozdíly Agile oproti tradičním přístupům.

Prvním rozdílem je přístup k pracovní době agilního týmu. Na jeden pracovní den si agilní týmy počítají často 6 pracovních hodin. Někteří dokonce méně, pouhé 4 hodiny. Např. Scrum Masteři se potřebují postarat o tým. Testeři potřebují zkontrolovat test labu, testů, atp.

Peter spolu s kolegy na to reagovali větou: „Tak tohle by sice bylo hezké, ale u nás to možné nebude.“ A opět zde byl i zaražený management právě zjišťující, že Agile produktivitu dokonce sníží. HUH?

O jaké produktivitě se ale bavíme? O skutečné produktivitě? Nebo ‚produktivitě‘ dosažené za cenu výrazných přesčasů?

Proč trpíme?

Když jsme s lidmi prošli jejich bolístky, v podstatě jsme se opět dostali k problémům, které se opakují především ve větších firmách. Bez rozdílu lokality, národnosti majitelů, oboru.

Trpíme možná i proto, že:

1. Management je pod tlakem trhu. V tom lepším případě.
2. V tom horším případě jde o kariéru jednotlivců dosaženou na úkor podřízených.
3. Vize produktu? Proboha, kdo by to měl říct.
4. Byznys není řízený hodnotou, ale stráveným časem. Kvůli výplatám. I tak jen do hranice zákoníku práce. Vždyť pravda bolí.
5. Neměříme nic. Ani čas, kolik ještě potřebujeme, ani přínosy, ani vytížení.
6. Málokdy se vytvořené vlastnosti i skutečně použijí.
7. Málokdo ví, co se používá.
8. Málokdo ví, co by mělo být vytvořeno jako další. Chceme všechno, k čemu pořadí?
9. Málokdo se zamýšlí co je dost dobré. Chceme všechno do detailů.
10. Vlastnosti někdo jen chce, ale málokdo potřebuje.
11. Málokdy je měřen reálný přínos vlastnosti.
12. Prioritizace je politickým bojem mezi oddělením, nikoli hodnotou.
13. Vlastnosti neoptimalizují celý tok od uživatele k výsledku.
14. Zvažovány jsou krátkodobé výnosy, nikoli investice a ušetřené náklady dosažené automatizováním opakovaných činností.
15. Ve jménu statistik se dělají reporty, které stejně čte pouze jeden člověk, párkrát do roka.
16. Hledáme dokonalá řešení, která nás přežijí. Skutečně však přežijí alespoň první pololetí?
17. Zákazník se setká s dodavatelem tak jednou. Často nemá skutečný zájem o výsledek. Jen mi to dodejte…
18. Aplikujeme stejné postupy beze změny. Není na čas na ostření seker, vždyť kácíme…
19. Málo se ptáme, jestli to, co jsme dokončili, je skutečně to, co se očekávalo. Přijdou rozčarování na obou stranách. A frustrace, která přinese tlak…
20. Málo komunikujeme. Máme systémy na všechno, ale mluvíme méně a méně. Jsme stroje, kterým je přisunut další úkol.
21. Nechceme plánovat. Ztráta času a byrokracie. Nemáme tak promyšlené postupy a pouze hasíme požáry.
22. Bojíme se investovat do předělávky, nedejbože vyhození zbytečností. Co když se to pokazí? Co když to někdy bude někdo opět chtít?
23. Bojíme se zapomenout na požadavky staré 200 dní. Co když….?
24. Máme zde mítinky, na kterých trávíme i celé dny. Prý „mám plný kalendář“. Můj přítel Juro ráno začínal otázkou: „Kterých deset věcí dnes nestihnu?“.
25. Mítinky na nás tlačí ze všech směrů. Lidé se už ani neobtěžují podívat do kalendáře, zda vůbec máte volný termín. Jednoduše to na vás natlačí. A kdy udělám práci? No po práci…
26. Jsme nepřipraveni. A tak se např. mítinky končí bez akce. Často jen s tím, že se musíme opět setkat. Dohodli jsme se, že se dohodneme…

A tak…

A tak makáme, makáme, makáme, ale výsledek se nepoužívá. A tak trávíme čas v práci. A tak jsme vyhořelí a unavení.

Chtít víc a víc a víc po lidech neznamená dostat víc a víc a víc.

Začněme tím, že pracujeme na tom, co si vybereme, ne na tom, co na nás tlačí. Tento druhý rozdíl – „pull“ režim, změní nejen proces, ale i lidi v týmu, produkt, ba dokonce byznys a často i klienta.

A přidejme k tomu možná ten podíl 6/8.

A co vy?

Co si vyberete z dnešního seznamu úkolů a co vynecháte vůbec?